Adéla Vávrová
Paralýza sněním. Až se znovu narodím, chci být zase vším.
8.2. – 13.3. 2024 VNITROBLOCK
Výstava Adély Vávrové, známé též pod pseudonymem Adelheid, přináší divákům pohled do světa snů, emocí a částečného rozkladu ega, zhmotněného na plátno. Adélina cesta uměleckým světem začala již na druhém stupni základní školy, kde postupně objevovala taje různých uměleckých knih a začala se pokoušet o reproukce známých děl.
Začínala s expresivní a nekompromisní malbou, která pro ni byla prostředkem k vyjádření rozvíjející se osobnosti. Střední školu, období náročného zkoumání sebe sama, překonávala pomocí malby, kde vyjadřovala své emoce a postupně experimentovala s různými technikami.
Adélina inspirace čerpá z nejrůznějších vjemů a zdrojů. Významným okamžikem pro ni byla např. výstava V barvách chorobných: idea dekadence a umění v českých zemích 1880-1914 v Obecním domě v roce 2006, která ji hluboce ovlivnila svou temnou a silnou atmosférou. Dalším klíčovým zážitkem pro ni byla výstava Martina Mainera Klam tká klam / Klid tká klid v Mánesu. Studium umělecké terapie v Olomouci pak více rozvinulo Adélino vnímání a hloubku myšlení o vlastní tvorbě.
Charakterizuje svou tvorbu jako snovou, roztržitou a reflektující. Po dlouhém období malování převážně akrylem v současnosti upřednostňuje jeho kombinaci s olejem. Její obrazy jsou prožitkem, vyprávěním příběhu, který reflektuje životní otázky i téma smrti a osobní pocity.
Výstava „Paralýza sněním. Až se znovu narodím, chci být zase vším“ v sobě nese touhu vyjádřit stavy, kdy se nacházíme mezi světem snů a skutečností, které lze přirovnat ke spánkové paralýze, avšak více melancholické. Emoce, které přenáší prostřednictvím svých děl, jsou univerzální a zároveň hluboce osobní. Adél se stává prostředníkem mezi svým vnitřním světem a divákem, vybízející ho k úvahám nad vlastními pocity a stavem mysli.
Vstupte do světa Adély Vávrové, do světa snů, kde ego nehraje roli a zároveň vzniká něco nového a autentičtějšího. Vstupte do „Paralýzy sněním“, kde umění a realita splývají v jedinečném tanečku emocí a barev.
ROZHOVOR | Adél Vávrová aka Adelheid
Kdy jsi se začala zajímat o umění?
O umění jsem se začala zajímat někdy na druhém stupni základní školy. Zkoušela jsem si malovat reprodukce z různých knih o umění a tím se dozvěděla i něco navíc.
Jak se tvá tvorba vyvíjela v čase a jak se měnily tvé nápady a přístupy k umění?
Když jsem začínala s malbou, můj přistup byl dost expresivní a nekompromisní. Vlastně to byl prostředek k vyhranění mé rozvijící se osobnosti. Střední pro mě byla náročná a malování mi to pomohlo překonat. Malovala jsem svoje emoce, to, co se mi líbilo a občas jsem se učila i nějaké základy kresby. Více jsem o tom tenkrát nepřemýšlela.
Co je tvou inspirací? Vyjmenujte největší vzory.
Když jsem se přestěhovala na anglický venkov, tak jsem v tom polevila, ale zpětně vidím, že jsem tam načerpala spoustu inspirace. Po návratu do Prahy jsem experimentovala s různými technikami, jak mi to přišlo pod ruku. Občas to nemělo hlavu ani patu, ale vypadalo to dobře, barvy mi vždycky šly.
V roce 2006 mě zasáhla výstava v Obecním domě Dekadence. Bylo to hodně temné a mě se to líbilo, pamatuji si ten pocit do teď. Byla jsem tam s mamkou a odcházely jsem vyčerpané, ale zároveň nadšené tím, co jsme tam viděly. Tenkrát jsem si říkala, že bych chtěla umět obrazem takhle vyjádřit pocity. Dále na mě měla velký vliv výstava Martina Mainera v Mánesu. To byl pro mě absolutní zážitek.
Před necelými dvěma lety jsem začala studovat uměleckou terapii v Olomouci a díky arteterapii jsem se v sobě začala více šťourat a o svojí tvorbě přemýšlet více do hloubky. Je to vlastně vyprávění mého příběhu a zhmotňování životních otázek. Na záčátku střední pro mě byl zásadní Modigliani a Kooning, dále to je Ensor, Baselitz, Bolf, Andrle a také mám moc ráda Odilna Redona.
Jaké jsou tvoje oblíbené techniky a proč ses rozhodla použít právě tyto techniky?
Zkoušela jsem všechno možné a dlouho vedl akryl. V současnosti preferuji kombinaci akrylu a oleje. Akryl ráda používám jako podklad a expresi barev a olejem potom vypíchnu detaily nebo to co mi přijde zajímavé.
Jaký vliv má tvá tvorba na tebe a na společnost jako celek?
Beru to jako odreagování, pochopení sebe sama a nabíjí mě to energií. Je také podobný proces jako terapie, zažívám u toho smích, radost, pláč.
Dělá mi radost, když mohu diváky zavést do mého světa a zároveň v něm mohou reflektovat sami sebe, mohou se s ním někdy i ztotožnit a vést o tom diskusi.
Jaké emoce se snažíš přenášet prostřednictvím svých děl a proč jsou pro tebe tyto emoce důležité?
Přenáším emoce, které mají podle mě všichni podobné ne-li stejné (smutek, radost, vztek, … ) Reflektuji kousek po kousku můj momentální stav a přenáším ho na plátno, tak abych tomu porozuměla. Snažím se tímto způsobem najít pochopení k sobě samé a mého vztahu k životu a ke smrti.
Co je typické pro tvou tvorbu?
Jistá nervozita v obrazech.
S jakými výzvami se setkáváš při tvorbě a jak se s nimi vyrovnáváš?
Výzva je každý obraz a výzvy já miluji. Co je moje celoživotní největší výzva? Asi figurální kresba a kresba obecně.
Nesnáším kreslit a upřímně mi to zas až tak nejde. Když si nakreslím skicu k obrazu, tak je to v náznacích a také si tam píšu popisky kde, co má být a není to tužkou, ale fixou. Určitě byste nepoznali, k jakému obrazu se skica váže. Zachycuji tím svoji prvotní ideu. Je to běh na dlouho trať.
Proč název výstavy „Paralýza sněním. Až se znovu narodím, chci být zase vším“?
Už jste někdy byli paralyzováni sněním? Občas někam vyrazím, zamyslím se a najednou se objevím na jiném místě a ani nevím, jak jsem tam došla. Jsem často hlavou v oblacích a pořád nad něčím sním. Ve své hlavě si vytvářím skici, pro své obrazy. Někdy je to jako být zajatec svých vlastních myšlenek a emocí. Přirovnala bych to trochu ke spánkové paralýze, kdy se nemůžeme hýbat a vidíme bludy příšery a jiné halucinace. Paralýza sněním je více melancholická, často jsem během dne mimo „realitu“ a někdy je potřeba se z tohoto probudit a podívat se kolem sebe. Obrazy reflektují moje myšlení a rozklad ega do vzduchoprázdna, aby se mohlo zrodit něco nového a lepší já v autentičtější podobě.
V případě zájmu o dílo kontaktujte: galerie@dudesandbarbies.cz
