Barbora sika
Rajská zahrada
20.3. - 24.4. 2024 Kavárna co hledá jméno
Vítejte v prostoru, kde se setkávají barvy, kontrasty a snění. Výstava "Rajská zahrada" přináší do Kavárny co hledá jméno jedinečný pohled na svět prostřednictvím surrealistických krajin Báry z Nikolajky. Barbora Sika, inspirovaná svými kořeny plnými umění, představuje svůj umělecký vývoj od ilustrací až po abstraktní malbu na plátno. Její tvorba je tvořena srdcem a promítá její zálibu ve strukturách, barvách a pohybu přírody. Barvy v přírodě, plynutí času a proměny jsou zdrojem inspirace pro její tvorbu. Surrealistické krajiny se stávají odrazy jejího nitra, snů a každodenních zážitků.
Kombinace akrylu, sprejů a struktur umožňuje umělkyni vyjádřit kontrasty mezi drsností a něhou. Její tvorba je plná hravosti a překvapení, čímž oživuje surrealistický svět svých děl. Při pohledu na díla se diváci nechají unést na vlnách Rajské zahrady. Její malby přinášejí radost, ale i lehkou dávku melancholie a snění. Jsou pozváním k prožívání a objevování vlastních emocí a fantazií.
Rozhovor | Barbora Sika
Kdy jsi se začala zajímat o umění?
O umění se zajímám už od dětství. Babička s dědou měli byt plný obrazů svých přátel a známých a můj prastrýc byl známým ilustrátorem a malířem. Odmalička mě prarodiče brávali také na vernisáže.
Jak se tvá tvorba vyvíjela v čase a jak se měnily tvé nápady a přístupy k umění?
Mé umělecké začátky byly ryze ilustrátorské. Pracovala jsem jako tehdejší učitelka na ZŠ s kaligrafií a nonsensem, mám ráda situační humor a citáty. Ty jsem tehdy psala na hrnečky a tašky, k nim jsem dělala drobné ilustrace. To je zhruba 8 let zpátky. Z černobílých kreseb se časem staly barevné ilustrace a během COVIDu jsme tehdy s tříletou dcerou začaly tvořit abstraktní malbu na plátno, které jsem měla v ateliéru pro případ, kdybych někdy měla čas, až si to dovolím. Vývoj mé tvorby je lemován náhodami a okolnostmi. Od roku 2021 už se v mém ateliéru začínají objevovat první plátna. Tehdy také vznikla první kolekce Horizonty, která odstartovala několik dalších sérií abstraktních krajinomaleb.
Co je tvou inspirací? Vyjmenujte největší vzory.
Hodně mě fascinují barvy v přírodě a cokoli, co je v pohybu - voda, plynutí času a různé proměny věcí v čase. Ráda chodím několikadenní treky s batohem a cestou si zaznamenávám své myšlenky, kreslím si takové skici, ze kterých později čerpám. Miluju horizont a úhly pohledu na něj. Mám ráda struktury a skály, po kterých se sem tam prolezu.
Vyrostla jsem na tvorbě surrealistů a vždy k tomuto směru budu mít nejblíže. Konkrétně jsou mými největšími vzory Toyen, František Kupka a Karel Malich. Tímto směrem mě zavál při studiích na VŠ i akad. mal. Karel Lepík, který ve mně zanechal růžovo-modré kompozice a práci s barevnou perspektivou.
Charakterizujte svou tvorbu 3 slovy.
Surrealistická krajinomalba plná kontrastů a snění.
Jaké jsou tvoje oblíbené techniky a proč ses rozhodla použít právě tyto techniky?
Mám ráda kombinaci akrylu, sprejů a struktur. Tyto techniky mi nabízejí vyjádřit drsnost a něhu zároveň. Kontrasty jsou moje vášeň. Jakmile je na mě něco moc přeslazené - ať už v barvách nebo stylu, cítím potřebu to trochu srazit.
Jaký vliv má tvá tvorba na tebe a na společnost jako celek?
Snažím se svou tvorbou otevírat v lidech pocity, před kterými se sami zavírají. Mé malby jsou takové příběhy, které dávají prostor fantazii je dále rozvíjet. Mají pak neomezené hranice, a to mě moc baví. Ten příběh nikdy nekončí. Pro mě je má tvorba nutný ventil, když nemůžu do hor nebo když nejsem schopná říct, co právě potřebuju. Je to pro mě forma komunikace, ale i deníkový záznam sebe sama a všeho, co se ve mně odehrává. Pokud pak plátno promluví i na někoho dalšího, vnímám to s obrovskou vděčností a pokorou. Porozumění mé řeči na plátně je ten největší projev empatie, který znám.
Jaké emoce se snažíš přenášet prostřednictvím svých děl a proč jsou pro tebe tyto emoce důležité?
Nejdůležitější schopnost člověka je zachovat pozitivní mysl. To je myšlenka, se kterou tvořím od svých počátků a držím se jí dodnes. Je to pro mě jediný způsob vnímání světa, který mi dává smysl, i když mi není uplně dobře. Na všech negativních situacích se přece něco pozitivního najde, ne? Chci, aby při pohledu na mé dílo lidé cítili radost.
Co je typické pro tvou tvorbu?
Kontrast, překvapení, pestrost, hravost.
Typické jsou pro mě i tvary, které se v mé tvorbě opakují - vlnky, které jsem nedávno zjistila, že nejsou vlnky, ale trubky Dolní oblasti Vítkovice, kde jsem jako dítě chodila malovat do plenéru s akad. malířem Karlem Hercíkem. Těch trubek jsem namalovala tolik, že se mi o nich i zdálo. A už se jich asi nezbavím.
S jakými výzvami se setkáváš při tvorbě a jak se s nimi vyrovnáváš?
Obrovskou výzvou jsou pro mě obrazy na zakázku. Nacítit jiného člověka, který je pro mě nejprve úplně cizí, je opravdové oříšek. Musím se pak alespoň částečně přizpůsobit příběhu a vnímání někoho jiného. Je to pak pro mě největší pohlazení po duši, když to vyjde.
Jak se tvá tvorba liší od jiných umělců a jakým způsobem nacházíš svůj jedinečný styl?
Maluji srdcem, jak to cítím. Často se mi o mých surrealistických krajinách zdá ve snu. Mé malby jsou takovými odrazy sebe sama v zrcadle.
Co by měly odkazovat tvé malby pozorovatelům?
Mým přáním je, aby se pozorovatelé cítili při pohledu na mé malby příjemně. Aby alespoň na chvíli zapomněli na své starosti a trochu si zasnili, zapojili fatazii a nechali se unášet na vlnách Rajské zahrady. Mým největším odkazem je myšlenka, že žijeme jen jednou, tak si to pojďme užít naplno. Cestuj, poznávej, prožívej.
Proč název výstavy Rajská Zahrada?
Rajská zahrada je téma, na kterém jsem pracovala téměř rok a v průběhu toho roku se mi na Rajskou zahradu několikrát změnil pohled. Loni jsem měla možnost poznat pro mě novou krajinu Fuerteventury, která mě okouzlila svou bohatou flórou i vyprahlostí. Našla jsem zde úplně jiné pohledy na krajinu a mně tolik blízké kontrasty v ní.
Rajská zahrada je pro mě místo, kde je mi dobře. Znamená pro mě odpočinek a relax, exotiku, vzpomínky, ale i domov a návraty domů v různých polohách. V Rajské zahradě člověk může najít mír a klid, ale i těžkosti. Zároveň vnímám, že Rajská zahrada odkazuje i na mě samotnou a na téma pečování o sebe, což pro mě bylo téma několik let, kdy jsem se stala mámou.
Sami jsme jako zahrada, a když se o sebe přestaneme starat, začneme usychat stejně jako zahrada, kterou nikdo nezalévá.
Nesmíme zapomenout na to, že nejlépe se zalejeme sami, často to za nás nikdo jiný neudělá. Tyhle všechny myšlenky, kterých bych se ráda držela i do budoucna, mi přinesl minulý rok.
Kurátor výstavy: Kristína Kadáková
V případě zájmu o dílo kontaktujte: galerie@dudesandbarbies.cz
