Michaela Strešková

Ukradené chvilky

17.8. 20.9. 2023 Kavárna co hledá jméno

Výstava “Ukradené chvilky” autorky Michaely Streškové nás zve na poutavou cestu do nitra umělecké tvorby, kde se setkáme s osobním vyprávěním a hledáním rovnováhy mezi vnitřním světem a vnější realitou. Michaela Strešková, vyzrálá umělkyně s bohatými zkušenostmi a více než dvacetiletou dráhou ve vizuálním umění, nám přibližuje svou cestu k tvůrčímu vyjádření, které rezonuje s harmonií přírody a zároveň reflektuje vnitřní pohnutky.

Její tvorba nás zavádí do světa klidu a energie, který nachází v přírodě. Prostřednictvím maleb na plátně nám představuje proces hledání vnitřní rovnováhy, kde se každý obraz stává záznamem intenzivního dialogu mezi autorkou a okolním světem. Michaela Strešková využívá akrylové malby na plátno a její precizní tahy štětce nám odkrývají struktury, vzory a barevnou paletu, která vyjadřuje nejen emocionální stav, ale i hlubokou harmonii.

Témata, která autorka zpracovává, jsou pro ni osobní a současně univerzální. Rovnováha, harmonie barev a kompozice se stávají prostředkem k vyjádření vlastního vývoje a souznění s okolním světem. Její malby nás zvou k zamyšlení nad tím, jak nalézt rovnováhu v různých aspektech života a jak se spojit s vlastním já prostřednictvím tvůrčího procesu.

Rozhovor | michaela strešková

Kedy ste sa začali zaujímať o umenie?
O umění jsem se začala zajímat v dospělosti. Tvorba je vnitřní potřeba, kterou jsem začala vnímat až v průběhu dozrávání. Pravdou ale je, že vždycky jsem v sobě cítila určitý neklid, jako by mi něco chybělo. V mládí tenhle pocit snadno utlumily různé formy zábavy. Po narození dětí už to tak jednoduché nebylo. Moje cesta k umění vzešla z vnitřní touhy růst a posouvat vlastní limity, ale i z nashromážděné nespokojenosti a frustrace. Vizuální tvorbě se věnuji přes dvacet let od fotografie, přes design, šití, šperky, grafiku - posledních pět let je to malba.

Čo je vašou inšpiráciou?
Moje tvorba je aktuálně úzce spjata s přírodou. Do přírody si chodím pro klid, energii, sílu a harmonii. To všechno se v hlučném městě nachází špatně. Moje obrazy zachycují proces hledání mé vnitřní rovnováhy. Když v přírodě najdu něco, co mě zaujme, můj pohled se změní. Jako bych se na svět kolem sebe začala dívat hledáčkem fotoaparátu. Vidím kompozice, světla, barvy, tvary a vztahy mezi nimi. Před očima se mi objevují obrazy, které bych mohla přenést na plátno. Vidím rytmus v uspořádání kmenů, v kůře stromů i v šupinách šišek. Zároveň s tím pokaždé řeším stejné dilema - kterou část reality zachovat a co vynechat, abych nenarušila kompozici?

Charakterizujte svoju tvorbu 3 slovami.
Harmonická, laskavá, precizní. 

Aké sú vaše obľúbené techniky a prečo ste sa rozhodli použiť práve tieto techniky?
Maluju akrylem na plátno. Vždycky si míchám vlastní odstíny barev. Mám ráda vzory a struktury. Líbí se mi třeba abstraktní expresionismus. Čas od času se o něco takového pokusím, vždycky ale skončím u přesných, čistých tahů štětce. Malování je pro mě asi hlavně řemeslo a meditativní činnost.

Aký vplyv má vaša tvorba na vás a na spoločnosť ako celok?
Fascinuje mě rovnováha. Vyvážená kompozice, harmonie barev. Obraz, který vyvolává klid. Souvisí to s rovnováhou, kterou hledám ve svém životě. Tak například - jak skloubit malování s ostatními sférami života? Abych byla spokojená a cítila se dobře, potřebuju, aby byla každá část mého života v rovnováze. Žádná část není lepší anebo víc nebo míň důležitá. Co je pro mě v rovnováze dneska, může být zítra nebo za rok úplně jinak. Je to neustálý a nekonečný proces vyvažování. Když jsem v rovnováze, tak jsem v souladu se sebou, cítím se dobře a daří se mi.

Už jsem vyrostla z tragického obrazu umělce, který trpí pro umění a obětuje mu všechno. Potřebuju, aby se všechny síly v mém životě navzájem podporovaly a směřovaly k celku. Chci být zdravá, mít dobré vztahy, rodinu, být užitečná, pracovat a podporovat smysluplné projekty. Paradoxně to znamená, že se musím věnovat i sama sobě a pravidelně se nořit do tvorby. Tvorba, ale i sdílení jejích výsledků a prezentace širšímu okolí, je pro mě cestou k sebepoznání a polem, ve kterém se učím překonávat vlastní pochyby a překážky.

Mám ráda lidi. Mám štěstí na spoustu skvělých lidí, ale podstatou jsem spíš introvert. Potřebuju být sama a ze samoty čerpám energii. Malba je pro mě ideální způsob, jak dobít baterky. Baví mě překonávání vlastních limitů, překonávání strachu, vystupování z komfortní zóny. Jde o mix radosti, uspokojení, někdy i hrdosti se strachem, nejistotou, zklamáním, nespokojeností a chutí se na to vykašlat. Je to dobrodružství, které ze mě dělá klidnějšího a lepšího člověka pro své nejbližší okolí. 

Aké emócie sa snažíte prenášať prostredníctvom svojich diel a prečo sú pre vás tieto emócie dôležité?
Mám v sobě různé části. Jedna moje část má potenciál tvořit. Dělá mi dobře, když ho objevuji a využívám. Když netvořím, jsem unavená, protivná a nespokojená. Život mi připadá těžký, plný povinností, nezábavný, nudný. Tvorba je jeden ze způsobů, jak se mohu spojit sama se sebou, ucítit klid a rovnováhu. Není mi dobře, když nemaluju tolik, kolik potřebuju. Stejně tak ale, když se tvorbě věnuju na úkor ostatních. U procesu malby je to stejné. Moje obrazy jsou hmatatelným výsledkem, zásadní je ale proces. Nemám jasný cíl, nezajímá mě ani tak téma. Jde mi o hledání rovnováhy v každém obrazu. Ještě tam něco nesedí, přebývá, chybí? Stejně tak se postupně ladí harmonie barev. Do poslední tahu není jisté, které barvy tam budou, jestli budu cítit, že je to ono. Je to dialog sama se sebou. Výsledné obrazy jsou asi trochu obrazem mě samé. Jsem ráda, když jsou lidi okolo mě spokojení a cítí se dobře. Mám ráda harmonické a klidné prostředí, tlumené barvy. V takovém prostředí ožiju, dobře se mi pracuje a daří se mi spojit sama se sebou. Když dokončím obraz, pocítím vzácný moment uspokojení a klidu. Věřím, že něco z toho v sobě ty malby mají. 

Čo by mali odkazovať vaše maľby pozorovateľom?
Přála bych si, aby byly obrazy záznamem výše popsaného procesu. Na první pohled je možná vidět jedna zdánlivě dokonalá harmonická kompozice, je to ale výsledek mnoha vnitřních bojů a rozhodnutí. Pokud budou moje obrazy prostě jen kvalitní dekorací a příjemnou součástí interiéru – pokud budou dělat lidem kvalitnější prostor, ve kterém žijí, budu jen ráda.

S akými výzvami sa stretávate pri tvorbe a ako sa s nimi vyrovnávate?
Nejradši bych svůj styl pořád měnila. Vždy, když vidím něco krásného nebo mě to prostě zaujme, tak si říkám – tohle chci taky zkusit. Dřív jsem z toho bývala naštvaná, že se mi nedaří svoji představu přenést na plátno. Pak jsem někde zahlédla citát Georgese Braqua: „Nepracuji, jak chci: pracuji, jak umím.” Od té doby si hledám trpělivě cestu k vlastnímu stylu přes to, co svedu, co mě baví a co mi sedí. Pomalu to rozvíjím a posouvám se.

Ako sa vaša tvorba líši od iných umelcov a akým spôsobom nachádzate svoj jedinečný štýl?
Vyberu si objekt nebo krajinu a rozložím je na fragmenty. Každou část ohraničím a přiřadím barvu. Každý detail se stane svébytným prvkem obrazu. Pak do schématu vstoupím já sama a jednotlivé kousky složím zpátky nějakým novým způsobem. Na jednu stranu možná rozpoznáte nějaké přírodní scenérie, na druhou stranu je to moje unikátní verze reality. Barevný rejstřík většinou odráží moje aktuální emoční rozpoložení. Návrhy zpracovávám v grafickém programu. Je to další rozměr kreativity. Vznikají různé varianty, měním barvy a ušetřím tak spoustu času. Tato část procesu je nejkreativnější a zároveň nejnáročnější. Když přistoupím k malbě, už mám jasno, co chci dělat. Strávím u plátna dlouhé hodiny a díky precizní a náročné přípravě už jde o klidnou, až meditativní činnost.

Ako sa vaša tvorba vyvíjala v čase a ako sa menili vaše nápady a prístupy k umeniu?
Zásadní pro mě bylo setkání s mými učiteli Stanislavem Divišem a Aldinem Popajou, kteří mě od počátku podporovali ve vášni pro malbu a vedli mě k hledání vlastního stylu. Zpětně je obdivuju za vzácný mentorský cit pro tenkou hranici mezi vedením, svobodou a respektem k objevování mé vlastní cesty.

Prečo názov výstavy "Ukradené chvilky" ?
Začala jsem malovat ve velmi náročném a složitém období. Jako matka a partnerka jsem se potýkala s problémy v podnikání, s finanční tísní, dospívajícími dětmi a byla jsem pořád ve stresu. Každý obraz je proto svým způsobem ukradená chvilka - čas jen pro mě. Měla jsem pocit, že je to čas, který pak někde jinde chyběl. Zpětně v tom vidím odvahu a vytrvalost, že jsem to ustála a nevzdala to.

V případě zájmu o dílo kontaktujte: galerie@dudesandbarbies.cz