Města v kavárně

Slávka krátká

8.8. - 9.9. 2024 Kavárna co hledá jméno

Slávka Krátká, uznávaná česká malířka, se narodila v roce 1961. Její umělecká dráha začala studiem stavitelství, kde se zrodila její láska k architektuře. Stavby, zejména domy, se staly hlavním motivem jejích obrazů. Díky svému manželovi, akademickému malíři Lubomíru Krátkému, se detailněji věnovala technikám kresby a malby, přičemž si zvolila práci s akrylovými barvami.

Na počátku své tvorby inklinovala ke kubismu a abstraktnímu umění, ale postupně našla svůj výraz v naivním stylu. Její díla lákají diváky do pestrobarevných velkoměst a přímořských vesniček, kde každý obraz vypráví jedinečný příběh.

Od první výstavy v Praze v roce 2015, kde zaznamenala obrovský úspěch, jsou její díla součástí soukromých sbírek po celém světě – od Evropy a Asie přes USA až po Kanadu a Austrálii. Vedle stálé expozice v Galerii Slávky Krátké pravidelně vystavuje jak v tuzemsku, tak v zahraničí.

Slávka čerpá inspiraci ze svého okolí i fantazie, maluje fiktivní místa a promítá do nich příběhy ze života. Hlavní emocí v jejích dílech je radost, kterou chce předávat divákům a nabídnout jim útočiště od uspěchaného světa. Typické pro její tvorbu jsou domy, které podle ní mají duši a utvářejí náš život.

Výstava "Města v Kavárně" představuje fascinující díla Slávky Krátké a zve vás do jejího snového světa. Přijďte a nechte se unést jejími pestrobarevnými obrazy, které přinášejí radost, nostalgii a úsměv.

Slávka Krátká | ROZHOVOR

Kdy jste se začal zajímat o umění?
Umění mě zajímalo celý život. Naplno jsem se ale malířství začala věnovat až poté, co mi vyrostly a odešly děti. Měla jsem najednou čas sama pro sebe a díky mému manželovi, který je akademickým malířem, jsem se začala učit veškerou techniku. To on mě vlastně naučil malovat a bez něj bych dnes nebyla tam, kde jsem.

Jak se vaše práce vyvíjela v průběhu času a jak se měnily vaše představy a přístup k umění?
Úplně ze začátku jsem měla blízko zejména ke kubismu a trochu i abstraktnímu umění. Postupně jsem se ale vyprofilovala k naivnímu umění a vytvořila si specifický styl, který charakterizují především domečky.

Co je vaší inspirací?
Inspiruji se vším, co je kolem mě. Často chodíme s manželem na procházky do přírody ale i do města. Do svých obrazů často také promítám různé příběhy ze života nebo z mojí fantazie. Dokonce i všechna místa, která maluji, pocházejí vždy pouze z mojí představivosti. Konkrétní místa moc nekreslím, výjimkou je pouze pár obrazů Prahy. Proto je pak vtipné pozorovat, jak v nich různí lidé vidí různá místa.

Jaké emoce se snažíte svou prací vyjádřit a proč jsou pro vás tyto emoce důležité?
Primární emocí je pro mě radost. Chci lidem předávat dobrou náladu a vtáhnout je do jiného světa, kde se budou cítit spokojeně, šťastně a krásně. Dnešní svět je hrozně uspěchaný a mám pocit, že mnozí z nás často vůbec nemají čas nebo kapacitu vnímat ty hezké věci, co se jim/kolem nich dějí. Ono zvládat práci, rodinu, přátele, vše, co se kolem nás dennodenně děje, není vždy jednoduché. Moje obrazy poskytují lidem útočiště, kam se mohou schovat, kde mohou nabrat energii a odpočinout si. A musím říct, že mám to štěstí, že se mi to mými obrazy někdy opravdu daří. Ať už během výstav nebo v mé galerii v Praze nebo i na sociálních sítích často od lidí slýchám přesně takovouto zpětnou vazbu. A to je pro mě nejvíc.

Co je pro vaši práci typické?
Nejtypičtější jsou pro mou tvorbu bezpochyby domy. Vystudovala jsem stavitelství, konkrétně projektování a domy a stavby mě fascinovaly celý život. Jako malá jsem nikdy moc nechtěla chodit do přírody a strašně mě bavilo courat se městy. Přestože je to pro některé lidi šílené, mám pocit, že s domy opravdu souzním. Já si totiž myslím, že i domy mají duši. Dávají nám místo k životu a jak vždycky říkám, v domě se narodíme, žijeme v něm a poté v něm i umíráme. Domy jsou s námi celý život a náš život do jisté míry utvářejí.

Kurátor výstavy: Kristína Kadáková

V případě zájmu o dílo kontaktujte: galerie@dudesandbarbies.cz