Doušky města
Slávka krátká
2.6. - 6.7. 2026 BISTRO B
Venrisáž výstavy: 2.6. v 16:00
*Slávka Krátká (1961) patří mezi výrazné osobnosti současného naivního umění. Původně vystudovala stavitelství, což se dodnes zřetelně odráží v její malířské tvorbě. Domy, střechy a ulice zde nejsou jen kulisou, ale hlavními prvky, z nichž autorka skládá svůj osobitý obrazový svět.
Ve svých dílech se dlouhodobě soustředí na motiv města, které však nezobrazuje jako konkrétní geografické místo. Její města jsou spíše vnitřními světy složenými ze vzpomínek, pocitů a fragmentů každodennosti. Typickým prvkem jsou domy se svítícími okny, klidné uličky a drobné postavy, které se v prostoru pohybují nenápadně. Nejde o zachycení reality v jejím přesném smyslu, ale o její atmosféru.
Autorka vychází z principů naivního umění, které se vyznačuje bezprostředností, důrazem na barvu a osobní perspektivu. Právě tato zdánlivá jednoduchost však otevírá prostor pro silnou emotivní odezvu. Její barevnost je živá, ale klidná; kompozice pevné, a přesto lehce plynoucí. V obrazech Slávky Krátké se setkává řád s tichou poetikou.
Obrazy Slávky Krátké nabízejí divákovi moment zastavení v kontrastu k dynamice současného světa. Město zde není místem ruchu, ale prostorem klidu, bezpečí a návratu. Je to svět, ve kterém se stále svítí v oknech a kde každá ulice působí povědomě, i když ji vidíme poprvé.
Výstava Doušky města tuto zkušenost dále rozvíjí. Jednotlivé obrazy lze vnímat jako drobné zastávky, ve kterých se město zpomaluje a otevírá prostor pro vlastní vnímání. „Doušek“ zde nepředstavuje jen motiv, ale především princip. Chvíli, kdy se člověk na okamžik zastaví, nadechne a naladí se na svůj vlastní rytmus.
V tomto smyslu není město v obrazech Slávky Krátké místem, které nás pohlcuje, ale naopak prostorem, ve kterém lze nalézt klid. Každý obraz nabízí svůj vlastní „doušek“, který je tichý, nenápadný, ale o to intenzivnější.
Slávka Krátká | ROZHOVOR
Kdy jste se začal zajímat o umění?
Umění mě zajímalo celý život. Naplno jsem se ale malířství začala věnovat až poté, co mi vyrostly a odešly děti. Měla jsem najednou čas sama pro sebe a díky mému manželovi, který je akademickým malířem, jsem se začala učit veškerou techniku. To on mě vlastně naučil malovat a bez něj bych dnes nebyla tam, kde jsem.
Jak se vaše práce vyvíjela v průběhu času a jak se měnily vaše představy a přístup k umění?
Úplně ze začátku jsem měla blízko zejména ke kubismu a trochu i abstraktnímu umění. Postupně jsem se ale vyprofilovala k naivnímu umění a vytvořila si specifický styl, který charakterizují především domečky.
Co je vaší inspirací?
Inspiruji se vším, co je kolem mě. Často chodíme s manželem na procházky do přírody ale i do města. Do svých obrazů často také promítám různé příběhy ze života nebo z mojí fantazie. Dokonce i všechna místa, která maluji, pocházejí vždy pouze z mojí představivosti. Konkrétní místa moc nekreslím, výjimkou je pouze pár obrazů Prahy. Proto je pak vtipné pozorovat, jak v nich různí lidé vidí různá místa.
Jaké emoce se snažíte svou prací vyjádřit a proč jsou pro vás tyto emoce důležité?
Primární emocí je pro mě radost. Chci lidem předávat dobrou náladu a vtáhnout je do jiného světa, kde se budou cítit spokojeně, šťastně a krásně. Dnešní svět je hrozně uspěchaný a mám pocit, že mnozí z nás často vůbec nemají čas nebo kapacitu vnímat ty hezké věci, co se jim/kolem nich dějí. Ono zvládat práci, rodinu, přátele, vše, co se kolem nás dennodenně děje, není vždy jednoduché. Moje obrazy poskytují lidem útočiště, kam se mohou schovat, kde mohou nabrat energii a odpočinout si. A musím říct, že mám to štěstí, že se mi to mými obrazy někdy opravdu daří. Ať už během výstav nebo v mé galerii v Praze nebo i na sociálních sítích často od lidí slýchám přesně takovouto zpětnou vazbu. A to je pro mě nejvíc.
Co je pro vaši práci typické?
Nejtypičtější jsou pro mou tvorbu bezpochyby domy. Vystudovala jsem stavitelství, konkrétně projektování a domy a stavby mě fascinovaly celý život. Jako malá jsem nikdy moc nechtěla chodit do přírody a strašně mě bavilo courat se městy. Přestože je to pro některé lidi šílené, mám pocit, že s domy opravdu souzním. Já si totiž myslím, že i domy mají duši. Dávají nám místo k životu a jak vždycky říkám, v domě se narodíme, žijeme v něm a poté v něm i umíráme. Domy jsou s námi celý život a náš život do jisté míry utvářejí.
Kurátor výstavy: Kristína Kadáková
V případě zájmu o dílo kontaktujte: galerie@dudesandbarbies.cz