terezína schreiner
night shadows
28-11.2022 - 5.1.2023 Vnitroblock
Terezína Schreiner maturovala v roce 2014 na Střední ruměleckoprůmyslové škole v Praze, obor design a výroba hraček. Od roku 2016 se začala věnovat malbě v ateliéru Pasty Onera, kde začala její dráha výtvarnice. Tam se naučila pracovat s barvou a štětcem. Ze začátku se věnovala akrylu, později přešla na olej, kterému se věnuje dodnes. První výstavu započala v roce 2018 v Dejvicích v kavárně Kabinet. Další výstavy: 2019 kavárna Můj šálek kávy (Praha), Muzeum Rabštejn (Plzeň), 2019 kavárna Frida (Praha), 2019 Koncert ze Senátu (propůjčení děl pro natáčení ve Valdštejnském paláci), 2020 kavárna NACAFE (Praha), 2020 bar The Rabbit Hole, 2022 Periferie café (Praha), 2022 Galerie 6 (Praha).
PROCES. ATMOSFÉRA. IDEALIZMUS!
I takhle by se v krátkosti dala charakterizovat výstava Night Shadows, jejíž autorkou je výtvarnice Terezína Schreiner. Své obrazy přetváří do jedinečné atmosféry, kde do hlavní role staví pocit, který přeměňuje na hru barev a tvarů. Hlavním motivem se pro ni stává noc a často se po inspiraci obrací do přírody, kde nejvíce pracuje s tmavými barvy a tajemnými výjevy. Malování se pro Terezínu stalo životním stylem, terapeutem, učitelem při cestě poznávání, objevování a přemýšlení. Výstava Night Shadows je únik do světa snů, které spolu s noční atmosférou přinášejí pocit tajemství, kouzla a nadpřirozena.
Rozhovor | terezína schreiner
Proč si zvolila název výstavy Night Shadows?
Na této výstavě je většina mých obrazů věnována noci a jejim stínům, barvám a rostlinám. Stíny noci jsou velmi inspirativní a jsou zahaleny do hluboké atmosféry. Všechny obrazy tady na výstavě vycházejí v podstatě ze stínů noci, třeba i těch ve snách zjevených.
Co je tvým ústředním motivem při malování ?
Na počátku je pro mě skoro vždycky atmosféra. Pocit, který chci vyplnit barvou a tvarem. Často se obracím do přírody a do noci, ale asi bych neřekla, že mám nějaký jeden motiv. Nedělám asi moc série, každý obraz je jiný. S každým zkouším něco nového.
Co tě vedlo k malování ?
Já nejsem moc dobrý životní plánovač a ani se za ničím neženu, snažím se prožívat ten proces tu cestu a pokud z ní vzejde něco dobrého, beru to jako odměnu . A to je případ i mého prvotního rozhodnutí jít na uměleckou školu a přestěhovat se do Prahy a pak i práce u PastyOnera. Nejsou to věci které bych mohla říct, že jsem si moc přála, ale tak nějak mi byly dány . Bylo mi dáno vnuknutí abych byla umělcem a vyvinulo se z toho malování. Vždycky jsem ale dost tíhla k divadlu, kulisám, animaci, nebo i filmu.
Co pociťuješ při tom když tvoříš ?
Když tvořím, cítím se užitečná. Cítím se dobře protože prohlubuju svůj svět, ve kterém je mi dobře. Je to čas, kdy se všechno kolem zastaví a existuje jenom přítomnost. Samozřejmě jako v každé práci se někdy daří lépe a jindy hůř. Takže při tvorbě cítím i zmar. Ale jsou to všechno pocity a emoce, které se celkem rychle mění. A nejlepší pocit nastává, když hledám ten tvar tu barvu a teď se to všechno nesmyslně točí a najednou přijde okamžik, kdy to do sebe zapadne a začne to dávat smysl.
Co pro tebe znamená malování?
Malování se stalo mou součástí. Je to terapie, je to učitel, je to životní styl, je to způsob kterým se dívám na svět a díky tomu ho objevuju. Je to způsob přemýšlení.
Čím se inspiruješ? Máš někoho kdo je tvůj inspirační vzor?
Inspirace proudí všude kolem a já se stále učím správně dívat. Někdy přichází úplně odjinud než by člověk čekal. Někdy je to jen tvar, který mě zaujme a něco mi připomene. Jsou to často obyčejné věci, které chci přetvořit svým způsobem. Inspiruje mě i humor a nadsázka, samozřejmě knihy, nebo i jiné obrazy, hudba, film… Také sny a duchovní život, neboli věci které člověka přesahují. Nadpřirozeno, tajemství… Co se týče mých vzorů, inspirátorů, jsou to většinou buď starší, nebo již nežijící umělci. Obdivuji jejich techniku a to, že přišli s něčím novým, což už se dnes asi nedá. Všechno již bylo řečeno, viděno a slyšeno, i tak se s tím dá pracovat a nacházet nové úhly pohledu. Mohla bych jmenovat třeba Bosche, Picassa, Shagalla, Rousseau, Gauguina, surrealisté mě inspirují… Z českých je to pak Róna, Skála, Karel Zeman a Trnka, toho zbožňuju. Jak dokázal vložit dospělé téma do animace a pohádek. Dokázal svým uměním vytvořit kouzlo.
Co by měly odkazovat tvoje malby pozorovatelům? Co mají navozovat?
Nechci nikomu říkat, co má v mých obrazech vidět. To už je na pozorovateli. Pokud se diváka obraz jakýmkoliv způsobem dotkne, je to výhra. Ale jeden záměr mám, chci do domácnosti společně s obrazem dodat i kousek jakéhosi kouzla…
Posloucháš hudbu když maluješ? Jakou a jaký to má důvod?
Poslouchám hudbu, audio knihy, rozhlasové hry, seriály, filmy. Audio mám ráda detektivky, nebo strašidelný příběhy, ale taky knižní klasiky, čím delší tím lepší. Podle nálady. Co se hudby týče vyrostla jsem na klasickém rocku, takže to je moje základna. Alice Cooper, Joe Bonamassa, Jeff Beck, Ozzy osbourne, Frank Zappa, Pink floyd…
Kam by si se chtěla do budoucna posunout?
Pro mě je podstatné, že se posouvám. Nemám v tomhle žádné cíle, protože pro mě je ta cesta cíl, to je to, co mě nejvíc naplňuje a baví. Je ale pravda že můj největší sen je, dostat se do takové fáze, kdy budu moct svým uměním pomáhat. Je to možná naivní klišé, ale prostě to tak mám. Vždycky jsem chtěla být bohatá, abych mohla měnit věci. Abych mohla být svobodná a pomáhat. Bohužel peníze jsou tím co hýbe světem a já chci mít možnost s tím kolem mě aspoň trochu pohnout.
Kurátor výstavy: Kristína Kadáková
V případě zájmu o dílo kontaktujte: galerie@dudesandbarbies.cz
